Jezdíme hromadnou dopravou – jevy II

Autor: Jan Pražák | 1.5.2013 o 19:07 | (upravené 17.8.2013 o 10:15) Karma článku: 4,73 | Prečítané:  524x

Podobně, jako v ostatních životních oblastech, dochází i v provozu hromadné dopravy občas k určitým změnám. Není tomu tak dlouho, co touto „genezí“ prošly též autobusy, kterými denně jezdím do práce. Změny až na jednu jedinou výjimku proběhly všechny zcela v duchu Murphyho zákonů, byly k horšímu.

V rámci úsporných opatření, přijatých naším „skvělým“ vedením středočeského kraje došlo k omezení počtu příměstských linek okolo Prahy. Z některých linek byly odebrány spoje, takže jejich jízdní řády nyní připomínají noty na buben, jiným byly natolik zpřeházeny časy příjezdů a odjezdů, že se v nich pomalu nevyzná ani ten, kdo je denně používá. Veškeré tyto změny byly zřejmě prováděny někým, kdo jaktěživ autobusem nejel, neboť nejenže omezily již tak přetížené spoje co do množství, ale poměrně nesmyslně zkomplikovaly i jejich vzájemnou návaznost. Ale abych nebyl jen kritický, tak se zmíním i o té jediné světlé výjimce, jakési bílé vráně mezi ostatními. Jí bylo zavedení kloubového autobusu na několika z nejvytíženějších spojů linky, jíž denně používám. Jenže ona ani tato bílá vrána není tak docela bílá, jak by se možná na první pohled zdála, k zavedení této „housenky“ totiž došlo až po mnoha žádostech a urgencích radnic několika dotčených obcí, a za podmínky jejího spolufinancování těmito obcemi.

Nyní však téma autobusového cestování trochu odlehčím, navážu na své minulé povídání a popíšu několik dalších jevů, s nimiž se my cestující často setkáváme.

 

Jev sedmý: „Sauna“

S tímto jevem se setkáváme v nedávno konečně pominuvším zimním období, a jeho původcem je řidič lidumil, který si zároveň libuje v pořádně vyhřátém prostředí. Tento človíček je z domova zvyklý na nějakých pětadvacet až sedmadvacet stupňů, a protože má jako správný autobusák starost o pohodlí svých cestujících, stará se o to, aby si v jeho voze odpočinuli od venkovní zimy a trochu se prohřáli, než se do ní chudáčci budou muset vrátit. Sám si vesele sedí za volantem ve slušivé letní košili s krátkými rukávy a tak nějak mu nedochází, že teplota přetopeného pokoje není zrovna nejvhodnější k tomu, aby v ní člověk pobýval v kožichu nebo alespoň v zimní bundě. Tito starostliví řidiči mívají navíc většinou zřejmě nějakou společnou poruchu čichu, protože vůbec nevnímají směsici nejrůznějších nelibých výparů, která se v tom horku postupně v jejich voze vytváří. V takovém prostředí pak otrlejší cestující rozepínají veškeré knoflíky a zipy, které naleznou na svém oblečení, citlivější omdlévají a všichni bez výjimky se těší, až budou moci vystoupit a trochu si od toho vedra oddechnout venku v třeskutém mrazu.

 

Jev osmý: „Studený odchov“

Studený odchov, další ze zimních jevů, je pravým opakem sauny, i když jeho původcem je také řidič, starající se o blaho svých cestujících, avšak docela jiným způsobem. Zpravidla jde o člověka, který si nepotrpí na žádné rozmazlování a je zástupcem tvrdé spartánské výchovy. Může to být například bývalý tělocvikář, kterému je jasné, že když už ve svém novém zaměstnání nemůže donutit své svěřence k pořádnému pohybu, tak se alespoň postará o to, aby během cestování nezchoulostivěli. Před cestou otevře všechna okénka a nějakým způsobem je zašprajcuje, abychom si je my cestující nemohli náhodou zavřít, na zastávkách větrá dlouhé minuty s otevřenými dveřmi a topení zásadně používá pouze v případech, když venkovní teplota klesne pod mínus patnáct stupňů. Drkotání zubů nás cestujících je pak pro něj rajskou hudbou a tou nejlepší odměnou. Popravdě řečeno, člověk je tvor přizpůsobivý a oblékl by se podle potřeby, jen kdyby věděl, zda zrovna dneska narazí na saunu nebo na studený odchov.

 

Jev devátý: „Rádio“

Jev rádio není závislý na ročním období, nýbrž na denní době. Vyskytuje se zpravidla brzy ráno, když člověk ještě celý rozespalý dorazí do autobusu a pokud má zrovna to štěstí, že se mu podaří sednout, těší se, jak si cestou ještě trochu zdřímne. Do autobusu, v němž pravidelně každé ráno cestuji, přistupuje rádio stanici po mně a já se vždy modlím, aby se odebralo někam do odlehlých zákoutí vozu. Je rodu ženského, a jakmile nastoupí, rozhlédne se po nějaké ze svých známých a jen co ji spatří, pevným a rozhodným krokem se k ní odebere. Posadí se k ní nebo alespoň postaví nad ní a začne s vysíláním. Vůbec nezáleží, jaký toho dne zvolí repertoár, zda si vybere lekci vaření, téma „z čekárny u lékaře“ nebo třeba úvahu o výchově vnoučat. Vysílá sice bez reklam, ale zcela nepřetržitě a poměrně nahlas, takže veškeré její blízké okolí má rázem s vidinou příjemného podřimování utrum.

 

Související články: Jezdíme hromadnou dopravou, Jezdíme hromadnou dopravou - jevy

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

Rakúska úľava pre demokratov, varovanie pre populistov

Väčšinu politikov a ich tímov musel nad výsledkami obliať studený pot.

SVET

Van der Bellen bude prezidentom, Hofer priznal porážku

Po zrátaní 70 percent hlasov z volebných urien je nereálne, aby Hofer nepriaznivý stav zvrátil.

SVET

Rakúskym prezidentom bude holandský šľachtic z Ruska

Tiahnuce sa voľby vyhral Alexander Van der Bellen.


Už ste čítali?