Otec u porodu

Autor: Jan Pražák | 12.12.2013 o 6:00 | Karma článku: 9,22 | Prečítané:  1109x

Už vidím, jak mnozí z vás nesouhlasně kroutíte hlavou a vraštíte čelo, ale osobně se domnívám, že navzdory dnešnímu trendu otec na porodní sál příliš nepatří. Samozřejmě jde vždy o domluvu konkrétního rodičovského páru a byl bych bláhový, kdybych chtěl někomu radit, jak si to má zařídit, ale za sebe mohu říct, že bych tam nešel.

Mé dcery se narodily v osmdesátých létech minulého století, tedy v době, kdy se muži porodu běžně neúčastnili. Nedomnívám se, že bych měl je a svou manželku ještě raději, kdybych tam tehdy byl. Ani si nemyslím, že bych tam byl své drahé polovici co platný, ta měla tehdy svých starostí dost. Možná bych se tam však postaral o „odlehčení vážnosti okamžiku“ tím, že bych směšně přidělal práci personálu porodního sálu svým náhlým kolapsem. Místo toho jsem se prostě ráno sebral a šel do práce. Cestou jsem koupil dvě láhve Myslivce, strčil jsem je svým kolegům na stůl a se slovy, že se mi narodila dcera a beru si volno, jsem se odporoučel. Ať si to s těmi lahvemi za mě oslaví, já jdu shánět kočárek. Ten tehdy nebylo možné prostě koupit, musel se skutečně shánět. Jeden z kolegů mi říkal, že on to má postavené poněkud jinak. V té době měl dvě nebo tři děti, přesně si to už nepamatuji, a tvrdil, že pokaždé, když jeho žena odjede do porodnice, popadne ho amok, on se sebere a vymaluje celý byt.

Otcové se neúčastnili porodu ani v dobách ještě dávnějších. Co vím, tak tenkrát se poslalo pro porodní bábu, muž byl vyhnán z místnosti a směl se vrátit, až když bylo miminko na světě. Aspoň v té době mohl dělat něco užitečnějšího, třeba si krátit chvíle napětí štípáním dříví nebo jakékoli jiné práce, které vždy bývalo dost a dost. Krátce řečeno, samečkům živočišného druhu homo sapiens příroda místo u vrhu mláďat nepřiřkla.

Podle mého názoru se vztah otce k matce a k potomkům nemůže utvořit (nebo chcete-li vylepšit) tím, když bude přihlížet rodiččině „těžké chvilce.“ Ten jeho vztah totiž pramení z něčeho docela jiného. Z lásky, s pocitu sounáležitosti a odpovědnosti na celý život. Z vědomí „tohle je moje rodina, součást mě samotného.“ Tenhle pocit v sobě buď muž má, pak je to v pořádku a jeho rodina se na něj může spolehnout. Nebo ho prostě nemá, a pak mu nějaká ta chvilka, strávená u porodu v budoucnu nezabrání v tom, aby se třeba jednoho krásného dne na své nejbližší vykašlal.


Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

EKONOMIKA

Zakladateľ siete pre deti milionárov: Tisíc eur je psychologická hranica

Používať ju môže iba ten, čo má na tisíceurové mesačné členské, pozerať sa ale môže každý, hovorí JURAJ IVAN.

PLUS

Kupujúci Japonec? Neexistuje, tvrdia stánkari z vianočných trhov

Strávili sme jeden deň so stánkarmi.

SVET

Rakúski voliči rozhodujú o novej hlave štátu

Rakúšania si vyberajú medzi Norbertom Hoferom a Alexandrom Van der Bellenom.


Už ste čítali?