Usínání

Autor: Jan Pražák | 15.1.2015 o 6:00 | Karma článku: 7,83 | Prečítané:  419x

„Šéf mě včera zase tak vytočil, že jsem vejral do tmy jak sůva, a když se mi podařilo konečně zabrat, bylo už pomalu ráno.“ Nadával Jarda u ranního lomcovánku, a mžoural na svou kolegyni Milušku napůl oteklýma a napůl slepenýma očima. „Sice šlo v zásadě o prkotinu, ale já na to musel furt myslet, vždyť jsem měl pravdu, sama jsi byla u toho, no né?“

„Tvoje starosti bych chtěla mít,“ oponovala mu Miluška, „tebe při reorganizaci nevyhodí, ale jestli já to neustojím, tak si při svém věku budu jen těžko hledat práci jinde. Navíc na rozdíl od tebe táhnu rodinu z jednoho platu. Kdybych měla kvůli každé maličkosti nespat jako ty, už bych dávno skončila v blázinci.“

Silná káva Jardu trochu uklidnila, došlo mu, že Miluška má opravdu daleko víc starostí než on sám. Sice o tom sama moc nemluví, ale každý tady moc dobře ví, že s postiženým malým Jiříčkem jí pomáhají jen její rodiče, kteří už na tom taky nejsou zrovna nejlíp. „Holka zlatá,“ pokusil se o poněkud šišatý úsměv, „jak ty to vlastně děláš, že každé ráno vypadáš jako vyspinkaná princezna? Počítáš ovečky nebo bereš prášky na spaní?“

„Ani jedno, ani druhé,“ odpověděla Miluška potěšená Jardovou poklonou. „Prostě myslím, chceš vědět jak?“

„No jasně, jsem jedno velké ucho.“

„Je to jednoduché,“ opáčila, „chce to jen troch cviku. Každý den se snažím najít něco hezkého, co mě pohladí. Třeba drobnost, někdy mi stačí se na moment zastavit a zahledět se na hezky zasněžený zimní strom. Nebo si všimnu, jak někdo udělá něco dobrého pro někoho jiného, i když nemusí, prostě jen tak. A potom, když jdu spát, utahaná jako kotě a mnohdy i otrávená z toho všeho kolem sebe, tak si na tu pěknou věc vzpomenu. Myslím na ni, hraji si s ní a v duchu ji trochu rozvíjím. Představuji si třeba, jak ten strom na jaře znovu vyraší, obalí se krásnými květy a novými sytě zelenými listy. Nebo si řeknu, že ten človíček, který nezištně pomohl drobností, je ve skutečnosti pohádkový skřítek, a představuji si jeho království. Jenže to nikdy nedomyslím do konce, vždycky se propadnu do spánku.“

„Jsi romantická bytost,“ zasnil se Jarda spíš pro sebe než nahlas, ale nepokračoval. Zazvonil telefon z účtárny a povídání byl konec.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

EKONOMIKA

Filkova nástupkyňa: Do zahraničia nám odchádza 300-tisíc Slovákov

Hlávková má pre mňa pozitívny efekt, hovorí šéfka Inštitútu pre finančnú politiku LUCIA ŠRÁMKOVÁ.

KULTÚRA

Michal Havran: Keby som mal dnes osemnásť, bol by som zúrivým ateistom

Zo žartu sa nazýva salónnym teológom.


Už ste čítali?