Žena z metra

Autor: Jan Pražák | 3.9.2015 o 6:00 | Karma článku: 6,09 | Prečítané:  813x

Ranní metro, svážející lidi do centra, nebylo v tomto letním čase zcela zaplněné, pár lidí stálo, našlo by se však i několik volných míst.

Příliš jsem své okolí nevnímal, od čtení mě vytrhla až věta, která sice nebyla vyslovena příliš nahlas, ale svým obsahem si přece jen proklestila cestu do mého mozku.

„V klidu si k tomu sedněte, paní.“ Zvedl jsem oči od knihy a uviděl chlapíka s revizorským odznakem a zhruba padesátiletou ženu. Má ruka automaticky sáhla k náprsní kapse s kartičkou v očekávání, že za moment přijdu na řadu, můj zrak se na těch pár vteřin chtěl zatím vrátit k napínavým řádkům.

Pak jsem se však zarazil, něco tu nehrálo. Žena usedla na volné místo proti mně, my se na okamžik střetli pohledem a její tváří prolétl stín studu. Byla sice upravená, ale prostá všech šperků nebo líčení. Čistá, leč ošuntělá mikina už musela mít svá nejlepší léta za sebou, botky typu „univerzál na všechno protože jiné nemám,“ vlasům by svědčilo dobarvení. Chvilku se přehrabovala v kabelce a mě ani nepřekvapilo, že místo lístku vytáhla občanku.

„Namístě byste to měla za osm set, chcete to zapliti?“ Zeptal se revizor klidným neutrálním hlasem. Tiché „ne,“ pronesené se sklopenou hlavou jsem sotva postřehl, poté když žena za moment podepisovala protokol a brala si kopii, celá její postava vyzařovala touhu být neviditelnou.

Revizor odešel, žena seděla dál, jakoby zalezlá sama do sebe. Banální příhoda, dalo by se říct, ale já už se ke knize nevrátil. Pravděpodobně nebyla z těch, kteří se běžně vozí načerno a jež tak nepřímo okrádají ostatní platící cestující. Jela do práce, má-li nějakou? Nebo na pracák či kamsi na pohovor? K doktorovi? Možná za jinou svou povinností? Zřejmě ano, nevypadala, že patří mezi bezdomovce a jen tak bezcílně ubijí čas v dopravním prostředku.

Otázky se mi honily hlavou, vzpomněl jsem si na různá individua, která člověka denně oslovují, táhne z nich alkohol, a když nedostanou bakšiš, nahlas vás pošlou ke všem čertům. A na ty, kteří, si chodí na úřady jen pro dávky, předbíhají ostatní, na úřednice jsou arogantní a práci se vyhýbají jako čert kříži. Ta žena z metra mi připadala jiná. Neznám okolnosti a mohu jen hádat, ale přišlo mi jí líto. Možná jsem naivní, ale kdybych dnes potkal kouzelného skřítka, tak bych si od něj přál, aby jí zařídil obyčejné důstojné lidské žití.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

EKONOMIKA

Zakladateľ siete pre deti milionárov: Tisíc eur je psychologická hranica

Používať ju môže iba ten, čo má na tisíceurové mesačné členské, pozerať sa ale môže každý, hovorí JURAJ IVAN.

PLUS

Kupujúci Japonec? Neexistuje, tvrdia stánkari z vianočných trhov

Strávili sme jeden deň so stánkarmi.

SVET

Rakúski voliči rozhodujú o novej hlave štátu

Rakúšania si vyberajú medzi Norbertom Hoferom a Alexandrom Van der Bellenom.


Už ste čítali?