Balada pro bezdomovce

Autor: Jan Pražák | 28.7.2016 o 6:00 | Karma článku: 4,30 | Prečítané:  391x

Jako malej kluk jsem snil vo tom, že až vyrostu, stanu se mašinfírou. Bydlel jsem v kolonii nuznejch baráčků na Bohdalci nad nádražím a celý hodiny vydržel čučet, jak se tam dole posouvaj vagóny a čouděj lokomotivy.

Seděl jsem na zemi a kouřil stýbla vod suchý trávy, domů jsem nechtěl. Vožralej fotr se s maminkou věčně hádal, vobčas jí namlátil, kdybych se tam vobjevil, hned bych taky jednu chytil.

Na školu jsem dost kašlal, kde učit jsem se stejně neměl. Tak jsem se s klukama jen tak po venku poflakoval. Vobčas někdo z nás šlohnul pár korun, tak bylo na cíga, hodnej cikán ze starý garáže nám tu a tam prodal i ňákej ten alkohol.

Dvakrát jsem rupnul, na učení se nedostal, tak jsem šel dělat pomocnou sílu na stavbě. Jednou tam, jednou jinde, furt samý stěhování, bydlení s chlapama v maringotkách. V poledne na voběd, na rum a vařený, po šichtě na rum a vařený, po ránu desítka lahváček a lok z placatky jako vyprošťovák.

Tak to šlo pár let, pak jsem se srazil s Miluškou kantýnskou, ještě teď, když si vzpomenu, voči mi zvlhnou. Najednou jsem chtěl bejt úplně jinej, přestal jsem chlastat. Dostali jsme malej byteček vod OPBH a byli šťastný. Pak přišel Mireček a já se v něm viděl.

Jenže ten malej harant furt řval a byl nemocnej, Miluška na něj pořád dělala ťuťuťu ňuňuňu, ani mi pořádně nechtěla uvařit, natož to druhý. Začal jsem teda zas večeřet po hospodách, domů jsem chodil bez peněz, pozdě a nalitej, tak na mě začala řvát. Tak jsem ji párkrát rukama trochu srovnal, jak jsem to dřív viděl u fotra s maminkou. Myslel jsem, že to zabere, vona se polepší a bude zas všechno dobrý. Jenže se spřáhla s ňákým fajnovkou a já abych jim ukázal, začal jsem chlastat ještě víc. Chtěl jsem bejt frajer, i za kumpány jsem platil.

Celý se to nějak najednou posralo, skončil jsem bez ženský, bez kluka, bez peněz, bez střechy nad hlavou. I bejvalí kumpáni mě najednou nechtěli znát. Tak jsem se zas vrátil k potulnýmu životu po stavbách, ňákej rok to eště šlo, jenže pak přišli úkáčka a já přestal bejt potřebnej.

Zůstal jsem akorát s dluhama, ale mám kliku, nikdo si na mně nemá co vzít. Bejváme kousíček vodsuď s Pepíkem, Lojzou a Mařkou u takovejch rour za zdí, kam neprší, kde přesně, to vám neprozradím. Máme dost štěstí, policajti nás tam nechávaj, ale vobčas nás tam votravujou takový divný týpci. To víte, některý lidi jsou fakt hnusný, tak máme kudly, kdyby se náhodou vopravdu mělo něco stát.

Včera měl Lojza narozky a my zrovna našli šrajtofli... Ne nekecám, fakt jsme ji našli, ale bylo v ní jen pár stováků a žádný papíry, tak jsme si ji nechali. Trochu jsme se rozšoupli, vykašlali se na krabicák, ten je dobrej akorát na vobyčejný zahřátí, radši jsme koupili plasťáky.

Vůbec jsme nespali, bylo nám fakt fajn, ale pak došly cigára a já se nabíd, že eště ňáký vobstarám. Vzal jsem si plastovku na cestu na zahřátí, ještě tam trochu zbylo, ale najednou jsem z toho celej zmoženej, tak jsem tady na chvilku usnul.

Tak na mě nečumte a běžte do háje do svejch vyhřátejch bytečků a dejte mi pokoj. Nechte mě, ať se mi zdá vo tom, jak jsem mladej, dobrej a bohatej, se šťastnou rodinou vokolo sebe a se spoustou známejch, co si mě všichni vážej.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

S kým sa križuje Robert Kaliňák?

Všade inde by už demisia ministra vnútra bola aj zabudnutá a nástupca dávno v úrade.


Už ste čítali?