To místo jsem nedostala kvůli vám, paní doktorko

Autor: Jan Pražák | 18.8.2016 o 6:00 | Karma článku: 6,59 | Prečítané:  1225x

Zamlada brázdila pražské ulice s tramvají. Tyhle koleje milovala a ačkoli se téměř denně musela poprat s nějakou dramatickou situací, tvrdila, že si za řídícím pultíkem dokáže krásně odpočinout od starostí běžného života.

Jenomže pak paní Magda porodila, přišly zdravotní komplikace a na jednom z vyšetření jí byla diagnostikována epilepsie. Sice lehká forma bez záchvatů, ale stačilo to k tomu, aby se její sen o návratu do tramvajácké kabinky po mateřské definitivně rozplynul. A aby toho nebylo málo, když byly jejímu maličkému tři roky, přišla o manžela.

Z paní Magdy se stala prodavačka, kuchařka, uklízečka, vyzkoušela i pár dalších profesí. V dobách, když už její maličký nebyl tak docela maličký a nároky na domácnost se zvýšily, brala i dvě zaměstnání najednou. Po dalších pár létech byl najednou maličký úplně veliký, vylétl z mateřského hnízda a paní Magdě k obživě postačilo klidné místečko v butiku kousek od nádraží. V příjemném měkkém barevném království halenek, svetříků, šátků a kulichů.

Paní Magda se tam rozhodně nenudila, to bylo samé: „Magdi, mohla byste tu příští týden zůstávat do osmi? Potřebuju poslat vaší kolegyni Jindřišku do prodejny v Nuslích.“ „Magdi, v prosinci vás tu budu potřebovat sedm dní v týdnu, to víte advent.“ Plat nic moc, zájemců o její místo spousta, a tak jí nezbylo, než podobným prosbám od šéfa vyhovět. Jenže konkurence nelení, a tak jednoho krásného dne celé to měkké barevné království zkrachovalo i s tou svou pobočkou v Nuslích.

„Magdo, nechceš jít k nám uklízet? Zanedlouho se u nás uvolní jedno místečko.“ Tuhle práci sice moc nemilovala, ale pořád je to lepší, než sedět doma v paneláku a chodit na pracák. A tak se paní Magda ráda chopila nápadu své kamarádky a hned druhý den zaběhla na personální oddělení jejího státního úřadu. Vypadalo to nadějně. Od personalistky se dozvěděla, že stačí, aby do konce příštího týdne donesla výpis ze zdravotní karty a od prvního se po chodbách a kancelářích bude moct vesele prohánět se smetákem.

Jenže to nakonec celé krachlo. Připravit takový výpis není jen tak a Magdina obvodní doktorka ho podle svých slov musí udělat ve volném čase, protože v ordinačních hodinách je zavalena zástupy pacientů. Takže se k tomu dostane až tak někdy za měsíc. Do té doby bylo však místečko se smetákem samozřejmě dávno obsazené a na paní Magdu zbyl jenom ten pracák a panelákem.

***

„A teď si, Honzo, poslechni, jak se mi předvčírem podařilo tu doktorku utřít.“ Paní Magda na mě šibalsky mrkla jedním okem, srkla si čaje a posunula se do poslední fáze svého vyprávění.

„Minulý týden jsem měla kliku, objevila jsem volné místečko prodavačky v jedné menší síti drogistických obchodů. Prý narychlo hledají někoho se zkušenostmi v oboru, a, představ si, do prodejny, kterou mám prakticky za rohem. Takové místo se neodmítá a byla bych blbá, kdybych je okamžitě nekontaktovala. Tak jsem chytla příležitost za pačesy a dvacátého nastupuju. Jenže na příští středu mě objednali k nějakému svému doktorovi, pochopitelně mám dorazit i s tím zpropadeným výpisem z karty.“

Nebudu zapírat, v tu chvíli mi zatrnulo a vzmohl jsem se na pouhé „A?“ s hodně velkým otazníkem. „No neboj,“ zasmála se paní Magda, „naklusala jsem k tý svojí doktorce a ona prý, jestli chci neschopenku.“ „Ale kdepak, jsem nezaměstnaná, potřebuju výpis ze zdravotní karty.“

„Tak nezaměstnaná?“ Koukla na mě pohrdavě přes brejle, „no, tyhle, co se válí doma a my na ně děláme, fakt miluju.“ „Tohle mi fakt řekla, Honzo, dovedeš si to představit?“ Kdybych měl kudlu v kapse, asi by se mi začala otvírat, něco jsem chtěl odpovědět, ale paní Magda mě nepustila ke slovu: „No, já si v tu chvíli uvědomila, že mě hází do stejnýho pytle ke všem vopilcům a nemakačenkům, co se celej čas flákají mezi paneláky, a začla jsem vidět rudě. Ani jsem se pořádně nestačila nadechnout a pěkně zvostra jsem tý doktorce pověděla, jak jsem minule nedostala místo jen kvůli tomu, že mi nedokázala včas udělat ten výpis.“

„No a co ti na to řekla?“ Málem jsem se polil kafem. „Splaskla jak píchlej balon, že si mám připravit dvě stě padesát a v pondělí pro to přijít. Tak jsem fakt zvědavá.“ Paní Magda s gustem odložila prázdný šálek od čaje na talířek, až to zařinčelo. Na závěr pronesla cosi nepublikovatelného o nutné změně doktora a odspěchala na schůzku s tím svým dávno dospělým maličkým. Já zůstal ještě chvilku sedět a v duchu jsem si se zvláštním uspokojením přehrával její poslední věty. Jo, nedá se, holka jedna šikovná, kéž by takových bylo mezi námi co nejvíc.

 

PS: Tak tohle jsme si s paní Magdou povídali zhruba před dvěma měsíci. Dnes se pilně a vesele ohání v té drogerii mezi regály a za kasou.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

EKONOMIKA

Zakladateľ siete pre deti milionárov: Tisíc eur je psychologická hranica

Používať ju môže iba ten, čo má na tisíceurové mesačné členské, pozerať sa ale môže každý, hovorí JURAJ IVAN.

PLUS

Kupujúci Japonec? Neexistuje, tvrdia stánkari z vianočných trhov

Strávili sme jeden deň so stánkarmi.

SVET

Rakúski voliči rozhodujú o novej hlave štátu

Rakúšania si vyberajú medzi Norbertom Hoferom a Alexandrom Van der Bellenom.


Už ste čítali?