Ne, nemám špatné svědomí, že bych něco provedla a měla to odčiňovat, prostě jsem si řekla, že dnes výjimečně těm svým dvěma pomohu.
Napřed musím probudit sebe a pak jeho, abychom mohli vstát a jít něco dělat.
Připravím jí tkaničky u bot, aby se nezdržovala a honem i s ním vyrazila koupit mi něco dobrého k jídlu.
Mezitím za ně napíšu článek. Doufám, že budou na tom nákupu dlouho, musím nejprve chytit tu správnou inspiraci.
Tak a teď ještě honem vyprat než se vrátí. Pak musím rychle seběhnout dolů a nachystat jim překvapení.
Pořádně zkontrolovat, jestli jim chutná to, co jsem jim připravila.
Než půjdou spát, tak jim ještě nachystám pelíšek.
Poté, co jsem je uspala, jsem tiše vyžehlila všechno to vyprané prádlo a uklidila do skříně. Věřte mi nebo ne, nějak mě to celodenní pomáhání zmohlo. Ale stálo to za to, ráno mě budou vděčností určitě nosit na rukou...
... a jistě mi prominou, že jsem jim tu nechala pár chomáčů své krásné tříbarevné srsti.
