To místo jsem nedostala kvůli vám, paní doktorko

Autor: Jan Pražák | 18.8.2016 o 6:00 | Karma článku: 6,88 | Prečítané:  1284x

Zamlada brázdila pražské ulice s tramvají. Tyhle koleje milovala a ačkoli se téměř denně musela poprat s nějakou dramatickou situací, tvrdila, že si za řídícím pultíkem dokáže krásně odpočinout od starostí běžného života.

Jenomže pak paní Magda porodila, přišly zdravotní komplikace a na jednom z vyšetření jí byla diagnostikována epilepsie. Sice lehká forma bez záchvatů, ale stačilo to k tomu, aby se její sen o návratu do tramvajácké kabinky po mateřské definitivně rozplynul. A aby toho nebylo málo, když byly jejímu maličkému tři roky, přišla o manžela.

Z paní Magdy se stala prodavačka, kuchařka, uklízečka, vyzkoušela i pár dalších profesí. V dobách, když už její maličký nebyl tak docela maličký a nároky na domácnost se zvýšily, brala i dvě zaměstnání najednou. Po dalších pár létech byl najednou maličký úplně veliký, vylétl z mateřského hnízda a paní Magdě k obživě postačilo klidné místečko v butiku kousek od nádraží. V příjemném měkkém barevném království halenek, svetříků, šátků a kulichů.

Paní Magda se tam rozhodně nenudila, to bylo samé: „Magdi, mohla byste tu příští týden zůstávat do osmi? Potřebuju poslat vaší kolegyni Jindřišku do prodejny v Nuslích.“ „Magdi, v prosinci vás tu budu potřebovat sedm dní v týdnu, to víte advent.“ Plat nic moc, zájemců o její místo spousta, a tak jí nezbylo, než podobným prosbám od šéfa vyhovět. Jenže konkurence nelení, a tak jednoho krásného dne celé to měkké barevné království zkrachovalo i s tou svou pobočkou v Nuslích.

„Magdo, nechceš jít k nám uklízet? Zanedlouho se u nás uvolní jedno místečko.“ Tuhle práci sice moc nemilovala, ale pořád je to lepší, než sedět doma v paneláku a chodit na pracák. A tak se paní Magda ráda chopila nápadu své kamarádky a hned druhý den zaběhla na personální oddělení jejího státního úřadu. Vypadalo to nadějně. Od personalistky se dozvěděla, že stačí, aby do konce příštího týdne donesla výpis ze zdravotní karty a od prvního se po chodbách a kancelářích bude moct vesele prohánět se smetákem.

Jenže to nakonec celé krachlo. Připravit takový výpis není jen tak a Magdina obvodní doktorka ho podle svých slov musí udělat ve volném čase, protože v ordinačních hodinách je zavalena zástupy pacientů. Takže se k tomu dostane až tak někdy za měsíc. Do té doby bylo však místečko se smetákem samozřejmě dávno obsazené a na paní Magdu zbyl jenom ten pracák a panelákem.

***

„A teď si, Honzo, poslechni, jak se mi předvčírem podařilo tu doktorku utřít.“ Paní Magda na mě šibalsky mrkla jedním okem, srkla si čaje a posunula se do poslední fáze svého vyprávění.

„Minulý týden jsem měla kliku, objevila jsem volné místečko prodavačky v jedné menší síti drogistických obchodů. Prý narychlo hledají někoho se zkušenostmi v oboru, a, představ si, do prodejny, kterou mám prakticky za rohem. Takové místo se neodmítá a byla bych blbá, kdybych je okamžitě nekontaktovala. Tak jsem chytla příležitost za pačesy a dvacátého nastupuju. Jenže na příští středu mě objednali k nějakému svému doktorovi, pochopitelně mám dorazit i s tím zpropadeným výpisem z karty.“

Nebudu zapírat, v tu chvíli mi zatrnulo a vzmohl jsem se na pouhé „A?“ s hodně velkým otazníkem. „No neboj,“ zasmála se paní Magda, „naklusala jsem k tý svojí doktorce a ona prý, jestli chci neschopenku.“ „Ale kdepak, jsem nezaměstnaná, potřebuju výpis ze zdravotní karty.“

„Tak nezaměstnaná?“ Koukla na mě pohrdavě přes brejle, „no, tyhle, co se válí doma a my na ně děláme, fakt miluju.“ „Tohle mi fakt řekla, Honzo, dovedeš si to představit?“ Kdybych měl kudlu v kapse, asi by se mi začala otvírat, něco jsem chtěl odpovědět, ale paní Magda mě nepustila ke slovu: „No, já si v tu chvíli uvědomila, že mě hází do stejnýho pytle ke všem vopilcům a nemakačenkům, co se celej čas flákají mezi paneláky, a začla jsem vidět rudě. Ani jsem se pořádně nestačila nadechnout a pěkně zvostra jsem tý doktorce pověděla, jak jsem minule nedostala místo jen kvůli tomu, že mi nedokázala včas udělat ten výpis.“

„No a co ti na to řekla?“ Málem jsem se polil kafem. „Splaskla jak píchlej balon, že si mám připravit dvě stě padesát a v pondělí pro to přijít. Tak jsem fakt zvědavá.“ Paní Magda s gustem odložila prázdný šálek od čaje na talířek, až to zařinčelo. Na závěr pronesla cosi nepublikovatelného o nutné změně doktora a odspěchala na schůzku s tím svým dávno dospělým maličkým. Já zůstal ještě chvilku sedět a v duchu jsem si se zvláštním uspokojením přehrával její poslední věty. Jo, nedá se, holka jedna šikovná, kéž by takových bylo mezi námi co nejvíc.

 

PS: Tak tohle jsme si s paní Magdou povídali zhruba před dvěma měsíci. Dnes se pilně a vesele ohání v té drogerii mezi regály a za kasou.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Babiš pre SME: Nie som skorumpovaný, ale ostatní sú

Kauza Čapí hnízdo je pomsta, tvrdí možný budúci český premiér.

TECH

Facebook sa radikálne mení, začal ukrývať správy

Nová funkcia rozdelí obsah do dvoch kanálov.


Už ste čítali?