Jarda je skromný. Ani ho nenapadne chtít po své Mirce, aby zdolávala nejvyšší příčky společenských žebříčků, usilovala o významná manažerská postavení nebo se ucházela o politické funkce. Ví, že do rodinného rozpočtu nepřispívá takovou měrou jako on, ale vůbec mu to nevadí, natož aby jí to vyčítal.
Váží si jejího smyslu pro rodinu, jímž dokázala naplnit domov tak, aby se stal bezpečným přístavem pro jejich dvě malé děti. Však jí to také dává najevo, je vůči ní pozorný a snaží se, aby jí v jeho přítomnosti bylo dobře. Zná sám sebe a ví, že pouze po boku takové ženy jako je ona, dokáže rozvinout své přirozené schopnosti postarat se o rodinu. Zabezpečit ji, udělat či zařídit vše potřebné a poprat se se různými problémy, které jim přináší život.
Mirka je Jardova druhá žena, před ní prožil pár let s Jarkou. Tehdy měl pocit, že ač ženatý, žije vlastně sám. Jarce na něj nezbýval čas, ten ona dělila mezi práci a radnici, obojí by se bez ní prý zhroutilo. Což o to, nosila tolik peněz, že by snad mohl zůstat doma, kdyby chtěl. Jenže to by ho nebavilo a navíc co s penězi, když je nemohl utrácet s ní a s dětmi, které ani neměli. Pokud si vůči ní dovolil kritiku, řekla mu, že je moc náročný, a tak to časem neustál.
***
Petr je skromný. Ani ho nenapadne chtít po své Jarce, aby prala, žehlila, vařila a utrácela svůj drahocenný čas dalšími domácími pracemi. Ty on hravě zvládne sám, případně mu pomůže jeho maminka, která s nimi bydlí. Ví, že svým občasným zaměstnáním zdaleka nepřispívá do rodinného rozpočtu takovou měrou jako Jarka, ale vůbec mu to nevadí.
Váží si Jarčiných úspěchů a je na ni hrdý. Pokaždé, když se mu pochlubí se svým novým skvělým krokem ve firmě nebo na městském úřadě, nezapomene ji potěšit nějakou pozorností. Zná sám sebe a ví, že pouze po boku takové ženy jako je ona, dokáže rozvinout své přirozené schopnosti postarat se o rodinu. Nesmírně se těší, až se jim narodí maličké a on si bude moci vzít rodičovskou dovolenou. Jenom ho trochu mrzí, že dítko nemůže za Jarku odnosit a porodit.
Jarka je Petrova první žena, před ní moc zkušeností neměl, jen nějaký čas chodil s Mirkou. Někdy mu připadalo, jakoby při plánech do budoucna mluvili každý jinou řečí. Vždyť toho tak moc nechtěl, přál si jen mít vedle sebe skvělou ženskou. Mirka by mu s obrovskou radostí dala jisté a klidné rodinné zázemí, ale když po ní chtěl kariéru, tvrdila, že je na ni moc náročný, a tak se s ní nakonec rozešel.
***
Tak vlastně nevím, jestli jsem se nespletl v názvu článku a neměl napsat „O náročných mužích.“ Smím-li se závěrem zeptat, co o tom soudíte, vážení pánové, jsme skromným či spíš neskromným pokolením? Co vy, milé dámy, v čí kůži byste byly spokojenější, v té Mirčině nebo v té Jarčině? A nenechte se zmást mým skromným a nedůležitým názorem, že Jarku bych rozhodně nechtěl.