reklama

Se ženskou? To bych nemohla

Pravila Monča, když mi vyprávěla příběh své kamarádky Zdenky, dávné spolužačky ze školy. Leč nepředbíhejme událostem a začněme hezky od začátku.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (6)

„Zdenka dnes nastoupila do špitálu a nebere mi telefon, budu se tam za ní muset v zítra vypravit.“ Odpověděla Monča poté, co jsem se jí zeptal, jaké má plány na víkend. Teď jsem měl dojem, že by nebylo od věci projevit trochu zájmu, to Monču určitě potěší. A mezi námi, zvědavost mi nedala: „Moni, co jí vlastně je, doufám, že nejde o nic vážného?“

„Víš, Honzo, to se zatím neví. Mám o ní docela strach, objevili jí něco na děloze a teď se má zjistit, jestli to není zhoubné.“ Zarazil jsem se a nechal si od Monči povyprávět celý Zdenčin příběh.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

„Zdenka neměla v mládí zrovna štěstí. Dost brzo se vdala a záhy zjistila, že to byl těžký omyl. Ten její na ni byl hrubý, pro ránu nechodil daleko a navíc byl nesmírně žárlivý. Stačilo, aby přišla z práce o půlhodinku později a hned byl oheň na střeše. Prý s kým se kde zas válela, a hned ji začal mlátit.“ „Měli nějaké děti?“ Skočil jsem Monče do řeči s další otázkou. „Naštěstí neměli, tak od něj asi po třech létech utekla a nemusela přitom řešit otázku, jestli ten rozvod neodnese někdo další.“

„A našla si někoho lepšího?“ Usmál jsem se s nadějí v hlase. Monča mi sice úsměv oplatila, avšak byl poněkud posmutnělý: „Víš, to její první manželství se na ní podepsalo a měla strach, aby se to násilí neopakovalo. Prožila pár kratších vztahů, ale žádný kluk jí nepřišel dost dobrý. Ne, že by to byli nějací hrubiáni, ale stačilo nějaké prudší slovo, jak už to život občas přináší, a byl konec. A pak, představ si to, nějak se jí to popletlo v hlavě, dospěla k názoru, že ženy jsou jemnější a začala chodit se ženskou.“ Přišlo mi to nějaké divné, dost neuvěřitelné: „Opravdu? Ale vždyť přece nebyla...“ „Fakt, nekecám,“ skočila mi Monča do řečí, „Vídala jsem je spolu. Ale řeknu ti, upřímně, bylo mi to též divné a navíc, tohle bych sama nemohla.“

SkryťVypnúť reklamu
reklama

„Ehm,“ tuhle otázku jsem ze sebe soukal dost pracně. Připadala mi až moc na tělo a navíc jsem si nebyl jistý, jestli není mimo mísu, „Moni, nevíš, která z nich byla v tom vztahu spíš mužem a která spíš ženou?“ „Žádné spíš,“ odpověděla Monča věcně a bez uzardění, „jednoznačně. Zdenka byla jako ženou a ta druhá jako mužem. Chtěla po Zdence, aby dala výpověď v zaměstnání a ani se nevyčerpávala prací v domácnosti, že to všechno zvládne sama. Prý aby měla dost energie na to jejich večerní dovádění.“ Tečka za Mončinou větou byla poněkud roztřesená a já si raději nic nepředstavoval. „A pak přišlo nevyhnutné, Zdenka od ní odešla a tahle její životní epizoda skončila.“ Tentokrát zněla tečka definitivně.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

„Pak si našla chlapa o pět let mladšího, než byla sama,“ pokračovala Monča veselejším tónem. „Byl též rozvedený, dvě děti z prvního manželství přiřknul soud matce, ale pravidelně se s nimi vídá. Podrobnosti jeho rozvodu neznám, ale Zdenka tvrdí, že je férový. A hlavně říká, že chlap je chlap, o tom žádná. Je na ni hrozně hodný, pomalu by ji chtěl nosit na rukou. Jsou spolu pár let a je spokojená, jen jedno ji trápí. Chtěli by mít spolu dítě, ale zatím se jim to nedaří. Už je jí čtyřicet, tak na to dost pospíchá.“

„Nojo, ale co ta komplikace s dělohou? Nejenže musí mít hrozný strach, co se z toho nakonec vyvrbí, ale vždyť ji to může připravit o naději na těhotenství.“ Zeptal jsem se a tentokrát jsem si připadal trochu jako malý kluk, který se plete do řečí dospělých. „No, to je právě ten problém, Honzo,“ veselý tón se z Mončiných slov opět vytratil. „Včera jsme se domluvili, že si zavoláme a dneska mi nebere telefon. Mám o ni strach a hned zítra se tam za ní vypravím.“

SkryťVypnúť reklamu
reklama

***

Následující tři týdny jsem se s Mončou neviděl, a když jsme se poté potkali, řeč se pochopitelně stočila na Zdenku. „Tak si představ, že už to má za sebou.“ Mončina věta byla sice dvojsmyslná, ale její široký úsměv mi dával jistotu, že se věci posunuly správným směrem.

„Ten pátek jsem se jí nemohla dovolat, příjem se zkomplikoval, nějak ji přesouvali z pokoje na pokoj, navíc měla strach a neměla náladu brát mi telefon. V sobotu jsem se tam stavila hned dopoledne, byl tam s ní ten její, držel ji za ruku, ale ještě nic nevěděli. Tak jsem je nechtěla rušit a brzy jsem vypadla. Později se ukázalo, že jde jen o drobný nezhoubný útvar, který jí vyndali, aniž by jí museli brát vnitřek, no však víš.“

Tak to je celé, takový obyčejný příběh obyčejných lidí. Chvíli nahoře, pak zase dole a hlavně bez konce, jak už to v životě chodí. Možná si řeknete „koho to zajímá,“ mávnete rukou, zavřete článek a půjdete se krmit politikou. Ale možná vám nějaký střípek cosi připomene a budete společně s Močnou a s mou maličkostí držet těm dvěma palce. Aby jim to konečně vyšlo a třeba se spolu dočkali i toho vytouženého dítka.

Jan Pražák

Jan Pražák

Bloger 
Populárny bloger
  • Počet článkov:  594
  •  | 
  • Páči sa:  2 613x

Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík:  KočičinyPotichu (on a ona)Domácí skřítkovéLyrika (řádky nejen milostné)Postřehy ze života (pro zasmánJezdíme nejen po kolejíchOstatní (všehochuť)

Prémioví blogeri

Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Juraj Karpiš

Juraj Karpiš

1 článok
Matúš Sarvaš

Matúš Sarvaš

3 články
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu