Zapomenuté staré dámy

Autor: Jan Pražák | 6.7.2017 o 6:00 | Karma článku: 4,99 | Prečítané:  410x

Jedny jsou nádherné, až se oči přecházejí, pyšní se na výsluní. A druhé? Ty se skromně krčí někde v ústraní a při pohledu na ně se nám dech rozhodně nezatají. Avšak i ony oplývají svou skrytou krásou.

Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka jako by bylo rozdělené na dvě části. Vpředu se okázale vystavují na odiv návštěvníkům nablýskané lokomotivy a vagony vonící olejem. Když na ně pohlédneme, oslní nás svou vznešeností. Jsou krásné, je o ně vzorně postaráno tak, jak se na vysloužilé stroje sluší a patří.

Když se však člověk podívá kousek dál, tak teprve tam objeví tu pravou nostalgii. Úplně vzadu na poslední koleji u plotu odpočívají stroje, na něž snad sám čas zapomněl. Vypadají, jakoby se jich už mnoho let nedotkla lidská ruka a ony tam stojí přesně tak, jak kdysi přijely ze své poslední služby na kolejích.

Úplně obyčejný stařičký osobní vagónek. Dveře nebyly zajištěné, já prostě neodolal a vstoupil jsem dovnitř.

Ten pohled mě přenesl do dávných časů a já se zasnil. Kdopak asi sedal na těchto zaprášených lavicích? Obyčejní lidé, dojíždějící denně za svou prací. Jedoucí na návštěvu k někomu, koho už léta neviděli a kdo na ně netrpělivě čeká. Támhle v koutku se možná k sobě tiskl párek zamilovaných, kteří měli oči jen jeden pro druhého a nevnímali malebnou krajinu ubíhající za okny. Snad tady sedávali trempové, bavili ostatní cestující zpěvem a kytarou.

Leč dosti řečí, projděte se po chodbičce se mnou a tiše nahlédněte do jednotlivých oddílů. Chcete-li, popusťte uzdu fantazii a vžijte se do rolí dávných cestujících. Slibuji, že vás nebudu rušit svým povídáním, dokud nevystoupíme ze dveří.

 

 

 

 

 

Stařičká dáma. Ač rezavá a oprýskaná, stále zůstává důstojná a krásná. Jako živá bytost, která po mnoho let věrně sloužila, když tahala vlaky po kraji křížem krážem. Pak najednou zestárla a z posledních sil dojela právě sem, aby zde upadla v zapomnění. Málokterého návštěvníka nohy zanesou až do tohoto zapadlého kouta, a když už, leckomu možná připadá ošklivá. Ale není, je ve svém odpočinku nádherná. A velkorysá, neváhala mě pozvat dál. Opět nebudu rušit dalším zbytečným povídáním.

 

 

 

 

 

 

S lidmi je to vlastně podobné. Někteří měli to štěstí a tráví své staří na výsluní života obklopeni láskou svých blízkých a blahobytem. Na jiné však všichni zapomněli a ti pak živoří na okraji společnosti. Možná to zní hloupě, když srovnávám člověka s nějakou lokomotivou, ale promiňte mi to, nechal jsem se unést jejich důstojností. A tak mě napadá ještě rozloučení: „Měj se tu dobře, stará dámo a věz, že v tom vůbec nejsi sama. Po světě běhá spousta lidí, kteří jsou na tom podobně jako ty. Doufám, že tě tu opět najdu, až se sem jednou vrátím a budu tě moci pozdravit i s tvou krásnou kamarádkou.“

Pohádka o dávno zašlých mašinkách skončila, nedá se nic dělat, musím se vrátit do reality. A když už, tak stylově, domů pojedu vlakem.

PS: Článek o těch nádherných nablýskaných stojích, vonících olejem, najdete zde.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Babiš pre SME: Nie som skorumpovaný, ale ostatní sú

Kauza Čapí hnízdo je pomsta, tvrdí možný budúci český premiér.

TECH

Facebook sa radikálne mení, začal ukrývať správy

Nová funkcia rozdelí obsah do dvoch kanálov.


Už ste čítali?