Není sex jako sex

Autor: Jan Pražák | 20.7.2017 o 6:00 | Karma článku: 4,39 | Prečítané:  1105x

Příchod do ložnice si načasovala tak, aby nestačil usnout. V průsvitné noční košilce, s rozpuštěnými zlatými vlasy se nad ním sklonila. Hladila ho přes lehkou přikrývku stále níž a níž... „Dej mi pokoj, já nejsem žádnej nabíječ.“

Když se kolegyně v kanceláři bavili o svých chlapech, Irena zůstávala většinou stranou hovoru. Mirka pomlouvat nechtěla, nebyl to její styl. A na chválení toho moc nebylo.

Doma se starala kompletně o všechno, byla tak vychovaná. Nevadilo jí, že nikdy nevzal do ruky vysavač, vařečku a podobné náčiní. Zvykla si, že se to nenaučil ani jejich syn a dokonce si to začala dávat za vinu. Byla by ráda, kdyby jí Mirek občas pomohl aspoň s vyřizováním různých lejster, ale časem jí došlo, že i tohle zůstává na ní. A tak mu byla vděčná, že aspoň dokáže vyměnit žárovku nebo vyčistit ucpaný odpad.

Jenže na jedno si zvyknout nedokázala. Před Mirkem měla v mládí jen jeden krátký a nepříliš povedený vztah a domnívala se, že muži mívají daleko vyšší potřebu sexu než ženy. Brzy si uvědomila, že to u ní a Mirka neplatí, moc často o ni nestál. Její prvotní představy o téměř každodenním milování se rychle rozplynuly, nezřídka musela měsíc či dva netrpělivě čekat, než se pán k něčemu uráčí.

***

Začaly prázdniny, syn odjel na vodu se spolužáky a Irena s Mirkem osaměli. Byl vlahý večer, vzduch voněl počínajícím létem, později přišel lehký deštík. „Tak snad dnes,“ pomyslela si s nadějí v duši, po těle jí zahrála vlnka vzrušení. Netrpělivě čekala, až se bude chystat ke spaní, v koupelně si dala záležet, přiběhla za ním voňavá a krásná. Začala se ho dotýkat, jemně ho sváděla, věřila, že ho tentokrát zláká. Nestál o ni, touhu jejího těla nevyslyšel, odbyl ji pouze tou ošklivou větou o nabíječích.

Stáhla se, lehla si na svoji půlku letiště, nemohla usnout. Počkala, až začne hlasitě chrápat, tiše se vrátila do koupelny. Bylo to silnější než ona, klekla si do vany a sama sobě pomohla sprchou. Voda ji laskala tam, kde ještě před chvilkou snila o jeho dotycích... Spánek však stále nepřicházel, cítila se strašně. Využívaná, odmítaná, zahozená, jako už tolikrát.

***

S Lubošem se seznámila náhodou. Zjevil se před ní jako anděl, když se s plným nákupním vozíkem vrátila z obchodu a auto ji přivítalo prázdnou pneumatikou. Pomohl, nic za to nechtěl, a když si nedala říct, tak se jen usmál: „Jestli mi chcete udělat opravdu radost, přijměte moje pozvání na kávu.“

Po pár minutách pohledu do jeho hlubokých očí se v tichém boxu začala cítit ztracená. Jakoby ji svým pohledem ovládal. Když jí zlehoučka položil ruku na ruku, nebylo zbytí. Začala vyprávět, řekla mu všechno, proud jejích slov jakoby všechny ty ústrky v manželství odnášel v dál. Tiše poslouchal, chvílemi prones pár povzbudivých slov, občas ji pohladil po ruce. Najednou s překvapením zjistila, jak je v jeho přítomnosti fyzicky vzrušená.

Tajně si vyměnili pár mailů, pak ji pozval do svého soukromí. Do garsonky, kam se odstěhoval po rozvodu z nepovedeného manželství. „To přece nejde, nemůžu být Mirkovi nevěrná...“ „Musím, nelze to zastavit, za celá ta léta Mirkovi přece nic nedlužím.“ Myšlenky jí letěly hlavou jedna přes druhou, až nakonec Lubošovo pozvání přijala. Zvolili podvečer, když měl Mirek odpolední.

***

Líbal ji na ústa, hladil ji po tvářích. Laskal ji bradavky, z jiskřiček její touhy vykřesal plamínky vzrušení. Pak se posunul níž a v jejím klíně svými polibky rozehrál milostnou harfu. „Na tohle Mirek nikdy nepřistoupil, ač jsem ho to několikrát prosila,“ blesklo ji hlavou, ale rychle tu myšlenku zaplašila a celá se nechala unášet Lubošem. S nádherným jemným důrazem brnkal na strunku nejcitlivější. Chtělo se jí začít vzdychat, zakryla si rukou ústa, téměř se kousala do zápěstí. Všiml si toho: „Nebraň se tomu, všechno si naplno prožij,“ letmo ji pohladil po ruce a zase se vrátil k jejím strunám. Dohrál až do konce, provedl ji nádherným milostným vrcholkem.

„Smím k tobě?“ Zeptal se poté, když přikývla očima, pomaličku se s ní spojil: „Teď si odpočiň v mém náručí.“ Chvilku v ní zůstal docela bez hnutí, líbal ji na víčka, tváře jí držel ve svých dlaních. Dokázal přesně vystihnout okamžik, kdy se v ní znovu začalo probouzet vzrušení, ale nikam nespěchal. Plně se odevzdala do jeho rukou a nechala se provést nekonečně dlouhým milováním.

***

Domů se vracela jako ve snách. Vzpomínala na jeho odpověď na otázku, jestli mu nevadí, že je vdaná a nikdy se nedokáže rozvést: „Víš, Iri, já už mám jedno manželství za sebou a bude mi stačit, když ty budeš se mnou šťastná, i když nikdy nebudeš úplně má.“

„Je to tak nádherné a přitom tak hříšné,“ říkala si, když vcházela do domu. „Co když to na mně Mirek pozná? A jak to bude dál, vždyť takhle se to věčně dělat nedá?“

Mirek dorazil domů hodinu po ní, večeři spořádal za hlasitého říhání a vynadal ji, že ty knedlíky od včerejška se hodí leda tak pro prasata. Postěžoval si nad značkou piva, které mu naservírovala na stůl, poté se bez slůvka rozloučení odebral do postele. Protentokrát usínala bez výčitek svědomí.

***

Podruhé se s Lubošem sešla za čtrnáct dní a připadalo jí to ještě krásnější a intenzivnější než minule. Jenže následující večer si Mirek po dlouhé době zase jednou vzpomněl, že má doma manželku: „Klekni si na postel,“ prohlásil sotva vstoupil do dveří, při jeho slovech ucítila pivní odér. Ani se pořádně neumyl, vyhrnul jí domácí šaty, stáhl kalhotky a hned do ní vstoupil. Nebyla připravená, natož vzrušená, zasténala bolestí. „Mlč, huso,“ okřikl ji a začal pracovat na svém uspokojení. Měla pocit, že to nebere konce. Když ji konečně pustil, řekl si o večeři, pak se zabavil přepínáním kanálů na televizním ovladači.

Cítila se jako zprzněná, využitá, sprostě použitá. Ale dospěla k rozhodnutí, že už tuhle dvojroli nedokáže dál hrát. Buď spálí všechny mosty a opustí rodinu nebo bude dál snášet svůj úděl, který si před léty sama zvolila.

Druhý den se s Lubošem viděla naposled, sešli se v té kavárně, kam ji na začátku pozval. Nezlobil se na ni, pochopil. Ačkoli z toho byl sám nešťastný, chtěl ji nějak pomoci projít následujícím obdobím, ale nebylo jak. Když se loučili, oba měli slzy v očích. Venku se rozpoutala bouřka, ale ani prudké přívaly vody nedokázaly odnést jejich lásku, která už nikdy nedojde naplnění.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Najdlhšia bytovka na svete je vo Viedni a má meno po Marxovi. Je radosť v nej žiť

Nie je špinavá ani nebezpečná, hoci sú v nej sociálne byty. Nezamestnaní v nej bývajú vedľa profesorov.

EKONOMIKA

Slovák vytvoril nový dizajn pre TANAP, majú oň záujem

Baví ho, keď sa môže podieľať propagácii Slovenska.

BRATISLAVA

Bratislava porastie do výšky, budovy zmenia panorámu

V Bratislave rýchlym tempom pribúdajú výškové budovy.


Už ste čítali?