reklama

Co jsi to za matku?

„Jsi neskonalá kráva! Tos nedokázala včas zavolat doktory? Vždyť si to naše dítě sama zabila! Co jsi to vlastně za matku? Bože, jak já tě nenávidím!“

Písmo: A- | A+
Diskusia  (2)

Martina se schoulila do klubíčka a položila Pavlovi hlavu na rameno. Znali se asi měsíc a dnes byli spolu poprvé v posteli. Bylo to takové pomalé, jakoby opatrné, ale ona si teď připadala, že po dlouhých třech létech začíná znovu žít.

Obrátila k němu své uslzené oči: „Nikdy jsem to nikomu neřekla celé, jsi první. Manžel byl tehdy na jedné z těch svých kontrol, tahle byla dvoudenní. Když ráno odjížděl, byla naše malá úplně v pořádku. Večer měla trochu zvýšenou teplotu, tak jsem jí dala sirup a řekla si, že když to nebude do rána dobré, vezmu ji k doktorovi. K půlnoci si začala stěžovat, že jí strašně bolí hlava, nadělaly se jí po těle fleky a začala mi ztrácet vědomí. Tak jsem hned volala rychlou.“

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Pavel mlčel. Zvedla se z jeho ramene, posadili se proti sobě. Vzal jí za ruce a díval se jí do očí. Nechal jí pokračovat.

„Invazní meningokok. Odpoledne už byla...“ Všechno se jí najednou vrátilo. Nedokázala dokončit větu, nahlas se rozplakala a zhroutila se mu hlavou do klína. Držel jí okolo třesoucích se ramen a nevěděl, jak by ji mohl uklidnit. „Jsi moje,“ šeptal. Nic lepšího ho nenapadlo.

Trochu se sebrala, znovu si sedla a opřela se o stěnu za postelí: „Byla jsem zoufalá. Myslela jsem si, že mě manžel trochu podrží, ale místo toho mě svými slovy dorazil. Rozešli jsme se. Sice se mi po čase zkoušel omluvit, ale už to nešlo. Některé věci se prostě nedají vzít zpátky. Zůstala jsem sama až doteď... Promiň, za chvilku se vrátím.“ Vymanila se z jeho náručí a zmizela v koupelně.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Vrátila se asi po deseti minutách. „Pavle, odpust, muselo to ven. Teď mám teprve pocit, že je to doopravdy za mnou. Dodneška jsem si připadala jako stín, ale teď už jsem to zase já.“ Usmála se.

„A můžeš za to ty. Jseš pěknej rošťák, víš? Dokázal jsi na tu nemastnou neslanou zakřiknutou ženskou dorážet tak dlouho, až jsi jí otevřel zamčené srdce.“

Zíral na její náhlou proměnu a pořád nevěděl, co má říkat. Pak to vyslovil: „Protože tě miluju.“

„Řekni to ještě jednou, ty lumpe!“

„Miluji tě a budu ti to opakovat celej život.“

Vrhla se na něj. Tentokrát to nebylo opatrné ani pomalé, milovali se jako uragán. Poprvé v životě u toho křičela. Byla překvapená sama sebou, před bývalým manželem se vždycky krotila, připadalo jí, že se to nehodí.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Usnul s rukou položenou na jejím ňadru. Nespala, poslouchala jeho dech a vnímala jeho blízkost. Věřila mu. Po létech smutku byla zase šťastná.

***

Po roce.

„Pavle, co se děje? Co je špatně? Pověz mi to, prosím, víš, že si říkáme všechno.“ Pozorovala to na něm už delší dobu. Něco ho trápilo a ona nevěděla co.

Byl večer. Zešeřilo se a ti dva si otevřeli láhev vína. V bytě panovalo úplné ticho, které občas přerušoval jen hluk vedlejší ulice, tlumený zavřeným oknem.

„Marti, promiň. Je to moje vina. Vzpomeň si, jak jsme se před časem bavili o dítěti a ty jsi mi říkala, že si na to netroufáš. Moc bych ho chtěl, ale rozumím ti. Dej mi čas, nějak si na to zvyknu.“

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Zamyslela se. Dlouho mlčeli a jen tiše usrkávali ze sklenic. Vzpomněla si na svou dávno mrtvou dcerku. Víc než bolest a smutek však pocítila naději a výzvu. Byla překvapená a v hlavě jí zrálo rozhodnutí.

Pak si vzpomněla na jejich první noc. Sebrala mu sklenici a sedla si mu na klín: „Na nic si nemusíš zvykat, budu ti ženou se vším všudy. Ale teď na to nemysli a pojď se mnou...“ Milovali se dlouze jako snad nikdy předtím.

Usnul a ona zas vnímala rytmus jeho dechu. Na chvilku zavřela oči a před jejím vnitřním zrakem se zjevila dívčí tvář. Poznala, že jde o duši její dcerky, která k ní přišla z druhého břehu. Dívenka se na ni usmála očima, ze kterých vyzařovala síla. Promluvila k ní beze slov telepatickou cestou: „Neboj se, maminko, jsem s tebou a vše bude tak, jak má být. Posílám za tebou svého brášku, už čeká.“

Dívčí obličej zmizel a Martina otevřela oči. Možná to byl jen kratičký sen, možná poselství. Uvědomila si Pavlovu blízkost. Blízkost člověka, na kterého se může ve všem spolehnout.

Další den vysadila antikoncepci.

Jan Pražák

Jan Pražák

Bloger 
Populárny bloger
  • Počet článkov:  596
  •  | 
  • Páči sa:  2 652x

Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík:  KočičinyPotichu (on a ona)Domácí skřítkovéLyrika (řádky nejen milostné)Postřehy ze života (pro zasmánJezdíme nejen po kolejíchOstatní (všehochuť)

Prémioví blogeri

Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

752 článkov
Yevhen Hessen

Yevhen Hessen

20 článkov
Karolína Farská

Karolína Farská

4 články
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu