Brácho, ty zmetku, ty ses mi vyspal s manželkou!

Autor: Jan Pražák | 17.10.2019 o 7:30 | Karma článku: 3,59 | Prečítané:  1316x

Miloš pil víc, než bylo obvyklé už v době, když se s ním Eliška seznámila. Jenomže tehdy tomu nepřikládala žádnou váhu, dokonce jí ve chvílích alkoholového opojení imponoval svým vtipem a neokázalým šarmem.

Několik let se snažili o dítě, ale po každém otěhotnění Eliška záhy potratila. Absolvovala celou řadu vyšetření, lékaři jí sice nasazovali různé léčby, ale jejich verdikt byl pokaždé stejný - naděje na donošení dítěte je minimální.

Milošův vztah k Elišce se postupně měnil. Zpočátku stál na její straně a snažil se jí podržet. S přibývajícími potraty se však od ní odvracel, pokaždé začal o něco víc pít a neúspěšná těhotenství jí dával za vinu. Čím dál, tím míň býval po večerech doma, jeho pitky s kumpány byly stále častější a po návratu býval na svou manželku hrubý. Výrazu typu „marná potvora“ a obraty „že já blbec si tě vůbec bral“ byly z těch nejmírnějších, kterými ji urážel.

Milošovo pití a frustrace z Eliščiny neschopnosti donosit dítě pochopitelně poznamenalo i jejich sexuální život. Z pozorného a něžného milence se stal postelový hrubián, který ji používal k vlastnímu uspokojení a na její potřeby nebral ohled. Nebylo divu, že se Eliška začala manželskému sexu vyhýbat, což vedlo jen k dalšímu a dalšímu Milošovu pití.

Celá tíha domácnosti postupně přešla na Elišku a už nebylo pomyšlení ani na žádné společné aktivity manželů. Její pokusy vytáhnout ho na výlet, do společnosti a podobně jen odmítal slovy, že s takovou pitomou ženskou se nebude nikam tahat.

Jediný, kdo stál na Eliščině straně, byl Milošův bratr Karel, který bydlel na stejném sídlišti o několik bloků dál. Když bylo potřeba opravit ucpaný odpad, vymalovat, nutně odvézt Elišku neřidičku někam autem, byl Karel ochotně po ruce.

„Karle, proč ty si nenajdeš nějakou ženskou, měla by se s tebou dobře, vždyť ty jsi hotový poklad?“ Škádlívala ho ve vzácných chvilkách dobré nálady a v koutku duše si představovala, jaké by bylo, kdyby tou „nějakou ženskou“ byla ona sama. Jenomže vinou Milošova neustálého urážení měla sebevědomí na bodu mrazu, a tak se Karlovi vůbec neodvážila naznačit, že k němu něco cítí.

„Kdepak ženskou, mně je takhle dobře,“ odpovídal jí Karel se smíchem. Ale nebyla to tak docela pravda, měl za sebou pár nevydařených vztahů, které vesměs skončily podrazem nikoli z jeho strany. A tak, ačkoli ho k Elišce cosi přitahovalo, netroufnul si. Brácha byl brácha a ať byl jakýkoli, nechtěl mu lézt do zelí. Navíc rány, způsobené předchozími špatnými zkušenostmi nebyly ještě docela zahojené.

***

Krize nastala v den Eliščiných třicátých narozenin. Miloš byl kupodivu střízlivý. Ve světlé chvilce se totiž rozhodl, že půjde do sebe a kulaté narozeniny své manželky hodlal využít jako milník svého života, příležitost k tomu, aby skoncoval s alkoholem. Posledních několik dní se držel, snažil se být na svou ženu milý a dokonce jí párkrát vytáhl na večerní procházku. K narozeninám přinesl Elišce hezkou kytici a v domácím baru, odkud až na jednu zapomenutou láhev vodky vyházel všechen alkohol, měl pro ni schovanou krabičku se zlatým prstenem.

Byl páteční večer, Eliška smažila řízky a po dlouhé době měla dobrou náladu. Věřila, že se stane zázrak a Miloš se opravdu změní. Chystala skromnou domácí oslavu ve třech, přijít měl i Milošův brácha Karel.

Miloš usedal k večeři značně nervózní, jeho tělo si už pořádně říkalo o svou dávku alkoholu, ale on mu ji stále nechtěl dopřát. U stolu si bráchové přiťukli s oslavenkyní lahodným nealkoholiuckým drinkem, který Karel namíchal speciálně pro tuto příležitost. A pak se všichni tři pustili do jídla...

„Jauvajs, krucinál!“ Vykřikl Miloš a vyplivl na talíř malou kůstku, která byla skrytá v jeho porci řízku. Pak si sáhl do úst a vylovil kousek zubu, který si o ni ulomil při prudkém nervózním skousnutí.

„Všechno jsi pokazila, ty krávo, to už neumíš ani normálně uvařit?“ Vybouchnul na svou manželku.

Karel vyskočil, snažil se vzít bratra okolo ramen a trochu ho uklidnit: „Brzdi, bráško, brzdi, vždyť nejde o život. Znám skvělýho zubaře, ten to ti raz dva opraví, ani nebudeš vědět, že sis něco udělal.“

„Dejte mi oba dva pokoj,“ Miloš se ve svém absťáku už neudržel. Rozrazil dvířka od baru, zabalenou krabičku s prstenem hodil vztekle na zem, vytáhnul tu poslední láhev vodky a se slovy „táhněte do prdele“ zmizel v ložnici.

***

„Karle, promiň, já musím ven.“ Elišce se zhroutily naděje a najednou se cítila ještě hůř než před Milošovým pokusem skoncovat s pitím.

„Jdu s tebou.“

Courali bezcílně sídlištěm a přilehlým parčíkem. Šli vedle sebe jako bratr se sestrou, báli se jeden druhého dotknout. Nejprve mlčeli, pak začali hovořit o svém dětství. Byli stejně staří, a tak si měli co vyprávět. Jejich povídání je vždy na chviličku vytrhlo ze smutku, ale když ztichli, chmurné myšlenky se pokaždé vetřely zpět.

Pomalu procházeli kolem Karlova bytu.

„Karle, nezlob se na mě, já dneska nejsem schopná jít domů. Můžu u tebe přespat?“

„Samozřejmě, pojď nahoru. Vyspím se na gauči v obýváku.“

„Děkuju, uvařil bys mi bylinkový čaj na uklidněnou?“

Eliška usedla na gauč a pozorovala ho, jak se ohání v kuchyňském koutu. Z každého jeho pohybu, letmého pohledu na ni i z obyčejného slova vyzařovala uklidňující síla. Váhala. Něco se v ní počalo zvolna lámat.

Když jí podával šálek vonícího čaje, trochu zatáhla a on ho kratičký moment nechtěl pustit z ruky. Využila ten okamžik a zlehka se svým malíčkem dotkla jeho palce.

Šálek spěšně putoval na stolek, vzala Karla za ruce a přitáhla si ho k sobě na gauč. Přehrada tíživých let se najednou protrhla a všechen ten nastřádaný kal se hrnul pryč, jako když špinavá voda mizí za zákrutem. Za moment už se nedotýkali jen jedním prstem. Dotýkali se vším, čím se spolu dotýkají muž a žena, kteří jsou si úzce blízcí.

„Zůstala bys tu se mnou už napořád?“ Zeptal se Elišky nad ránem.

„Ráda, pokud ti nebude vadit... Však víš, jak to mám s těhotenstvím.“

„Nebude. Ale teď na to nemysli. Až přijde čas a když budeš chtít, můžeme se dohodnout na nějakém jiném řešení.“

***

Místo Elišky zašel v sobotu dopoledne za Milošem Karel. Našel ho u prázdné láhve od vodky, jak se motá s parádní kocovinou. Řekl mu, že Eliška zůstane s ním a domů se už nevrátí..

„Ty zmetku, ty hajzle, jestli ses mi vyspal s manželkou, tak tě zabiju!“

Napřed se chtěl prát, pak už jen sprostě nadával a nakonec rezignoval.

Večer měl Karel podivné tušení, a tak se znovu vypravil za bráchou. Našel ho zřízeného tak, že se dusil vlastními zvratky. Dal mu první pomoc a zavolal záchranku.

V současné době je Miloš na protialkoholickém léčení.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Dobré ráno

Dobré ráno: SNS a Most sa pustili do Smeru, dôvodom je predražený galavečer

Ako ministerstvo kultúry dokázalo minúť oveľa viac, ako mu dovolili.

Stĺpček Petra Schutza

Súd v kauze vraždy ani nemôže prísť dosť skoro

Ján Kuciak a Martina Kušnírová si zaslúžia ešte jeden symbol.


Už ste čítali?